Dopravní podvýbor jednal o alternativních dopravcích
Sdílená ekonomika je fenoménem poslední doby. Na straně jedné majitelé využívají své domovy a automobily k tomu, aby si přivydělali. A na druhé straně jsou většinou spokojení zákazníci. Nové technologie bezesporu předběhly legislativní úpravu a v některých oblastech působí problémy. Mezi nejviditelnější místa patří oblast taxislužeb, kde provozovatelé moderních aplikací nedodržují zákony. Nedávno jsem se proto rozhodl svolat Podvýbor pro dopravu, abychom zjistili skutečný stav problému.
O alternativních taxislužbách se mluví zejména v posledních měsících. Pražští taxikáři uspořádali již několik protestních jízd, kterými se snaží upozornit na tento problém. Provozovatelé klasických taxislužeb podnikají v souladu se zákonem. Splňují veškeré státem uložené povinnosti a dodržují platnou legislativní úpravu. Současně ale na stejném trhu podnikají společnosti Uber nebo Taxify, kteří rovněž tvrdí, že provozují svou činnost v souladu se zákonem, protože poskytují takzvanou smluvní přepravu.
O tomhle problému jsme ve Sněmovně věděli už před rokem. Ministerstvo dopravy tehdy slíbilo rychlé řešení a nápravu, jenže další novelu silničního zákona jsme už do voleb nezvládli projednat. Do jisté míry tedy rozumím těm taxikářům, pro které je jejich živnost zdrojem obživy, že rok čekání je prostě dlouhá doba. Nátlak formou stávky je však zbytečný, mnohem lepší je diskuze a spolupráce. Třeba i proto, že během uplynulé doby došlo k ujasnění pohledu evropských orgánů na činnost alternativních taxislužeb. Evropský soud judikoval, že státy se na tyto alternativní dopravce mají dívat jako na firmy, které zprostředkovávají služby v oblasti dopravy. Rozhodně zde není právní vakuum, jak by se mohlo na první pohled zdát.
České Ministerstvo dopravy tvrdí, že Uber i Taxify jsou dopravní zprostředkovatelé. Z tohoto důvodu musí splňovat podmínky živnostenského zákona, jako všichni ostatní. Není sporu o tom, že někteří řidiči a zprostředkovatelé porušují zákon o silniční dopravě. Představte si situaci, kdy řidič nemá koncesi, živnostenské oprávnění, zaměstnanecký poměr a dokonce pracuje na turistické vízum. Ano, i s takovými situacemi se můžeme dnes setkat.
Prostor, ve kterém se pohybují alternativní dopravci, ale není žádné právní vakuum. Stát může i nyní kontrolovat plnění podmínek a kontrolní orgány mohou tyto kontroly vymáhat. Nicméně například v Praze není dostatek úředníků, kteří by stíhali pokrýt všechny kontroly. Navíc jednoznačně nechceme navyšovat počet státních úředníků. Výrazně by pomohlo, pokud bychom stanovili podmínky nejen pro provozovatele, ale i pro zprostředkovatele.
V zákoně o silniční dopravě se v současnosti o zprostředkovatelích nemluví. Ministerstvo dopravy připravilo dvě verze zákona - užší a širší. Původně jsme chtěli projednat užší verzi zákona, protože jsme předpokládali její (téměř) bezproblémové schválení. Poslanecké kluby to odmítly a preferují širokou verzi zákona, která se bude tomuto problému věnovat komplexněji.
Budeme jednat například o zrušení taxametrů, které by mohly být nahrazeny mobilní aplikací. Ta by stanovila cenu na základě provozovatele a zprostředkovatele. Není to ale pouze o taxametrech. Budeme jednat například i o zrušení povinnosti „taxi budky“. Osobně si myslím, že by mohla stačit například nálepka, která by viditelně odlišovala taxislužby od normálních osobních aut.