Krizový plán k problematice EIA ve vztahu k dopravním stavbám

Česká republika má velký problém, který ohrožuje celou řadu dopravních staveb. Evropská komise nechce akceptovat vypracovaná stanoviska vlivu a dopadu staveb na životní prostředí (EIA) podle starého zákona. Požaduje, aby celý proces proběhl znova a podle platného zákona. Netýkalo by se to pouze silničních staveb, ale i železničních projektů vedoucích z Prahy na jih. Navíc by to mělo dopad i na stavby, které mají veškerá povolení a jsou v realizaci. Jejich výstavba může probíhat bezproblémově, ale pouze do momentu, kdy je potřeba něco změnit.

Zjednodušeně řečeno, celý spor je o tom, zda Česká republika získá evropské peníze na tyto projekty či nikoliv. Evropská komise podmiňuje jejich poskytnutí novými stanovisky EIA, protože některé z nich jsou staré více než 15 let. Na rovinu je potřeba říci, že Česká republika měla dostatek času, aby požadovanou směrnici implementovala do právního řádu a celý proces tak mohl probíhat v souladu s evropskou legislativou. Svůj podíl odpovědnosti nesou předchozí vlády, které této oblasti nevěnovaly dostatečnou pozornost. Důkaz pro toto tvrzení mi dalo nedávné setkání Hospodářských výborů V4. Kolegové ze Slovenska, Maďarska i Polska nám potvrdili, že nikdo z nich takový konflikt s EU nemám. Současný ministr životního prostředí Richard Brabec mne ujistil, že jeho resort udělal maximum. Pokud bychom před rokem patřičný zákon neupravili, hrozilo nám pozastavení stovek jiných staveb za desítky miliard.

Kvůli této problematice byl již několikrát premiér Sobotka na jednání s Evropskou komisí, kde se snažil vyjednat výjimku pro některé projekty. S velkým očekáváním jsem vyhlížel, jaké podmínky se povedlo vyjednat, za kterých by Česká republika mohla využít stávající stanoviska EIA podle starého zákonu.

Bohužel Evropská komise zamítla žádost o ponechání starých stanovisek EIA, ale souhlasila s jakousi zjednodušenou verzí procedury posuzování vlivu a dopadu staveb na životní prostředí. Nicméně představa Evropské komise o podobě procedury nepřidává příliš na optimismu.

Časový rozdíl mezi normální a zjednodušenou procedurou je v řádu týdnů, maximálně jednotek měsíců. A to za cenu rizika, že celou proceduru neposvětí soud, protože tento proces nebude mít žádnou legislativní oporu. V takovém případě by reálně hrozilo, že by celá procedura byla neplatná a musela by proběhnout znovu klasickou formou.

Na jednání Hospodářského výboru (27. dubna 2016) jsme celou situaci řešili. Zástupci Ministerstva dopravy i Ministerstva životního prostředí nás ubezpečili, že dělají pro vyřešení celé věci maximum. Přesto je závažná a reálně hrozí velká zpoždění.

Nicméně existuje způsob, jak dopady tohoto problému eliminovat nebo alespoň minimalizovat. Směrnice o EIA obsahuje výjimku, která dává členským státům možnost vyjmout z působnosti směrnice projekty, které byly přijaty zvláštním zákonem. Podle tohoto ustanovení by bylo možné zajistit účast veřejnosti tím, že projekt bude předmětem legislativního procesu, kde rozhodují volení zástupci veřejnosti hájící její zájmy. Z pohledu evropského práva se jedná o legitimní postup.

Proto na příští zasedání Hospodářského výboru (11. května 2016) přinesu k diskuzi tento návrh. Předpokládám důkladnou debatu o možných rizicích. V tento způsob řešení věřím a dává mi smysl. Můžeme se bavit o prioritních stavbách, jestli jich bude deset nebo dvacet nebo zda mezi nimi bude D35, D3 a tak dále. Mám ambici vše připravit do konce června. Nicméně bude záležet na Poslanecké sněmovně, zda bude