Má smysl pomáhat veřejnoprávním médiím? Jsem bytostně přesvědčen, že ANO.
Četli jste v posledních dnech o Registru smluv? Věřím, že ano. Tato důležitá a zásadní změna v našem právním systému je považována za jeden z pilířů tzv. „rekonstrukce státu“, má snížit korupční prostředí a zabránit netransparentnímu hospodaření s veřejnými penězi. Já osobně tuto aktivitu podporuji od začátku volebního období, se zástupci předkladatelů komunikuji a mám radost, když se postupně zákony (které jsem slíbil podpořit) uvádějí do praxe.
Před pár dny jsem však byl v médiích označen jako „zlobbovaný poslanec“. A hned poté se do mne opřel jeden regionální zástupce Rekonstrukce státu. Údajně se snažím zatemňovat celé hospodaření České televize a Českého rozhlasu. A nejspíš jsou za tím podivné a postranní úmysly, protože poslanec Kolovratník pomáhá udělat z registru cedník a tudíž nedodržuje sliby, které dal voličům na začátku volebního období. Ptáte se, co za tím stojí? Pojďme si to celé vysvětlit.
Trvám na tom, že registr smluv je dobrý nástroj, který jsme už dávno měli mít. Stačí si vzít inspiraci na Slovensku. Na jednu stranu sice kontrolovaným subjektům (rozuměj ministerstvům, krajům, obcím, ale i veřejným společnostem) přidá víc práce a tudíž i víc personálních nákladů, na druhou stranu rozkryje všechny jejich aktivity a jasně ukáže, kdo s kým a proč uzavírá smlouvy. A věřte, že u takových právních služeb, marketingu, IT nebo PR se dozvíme spoustu zajímavých věcí.
I zde však platí okřídlené přísloví: „všeho s mírou“! Zhruba před měsícem mne společným dopisem oslovili oba dva generální ředitelé veřejnoprávních médií. Přišli s rozumnou prosbou o to, aby z nároků na registr smluv byly ušetřeny některé aktivity z jejich každodenní práce. Pouze některé typy smluvních vztahů, které buď není fyzicky možné včas zaregistrovat a nebo u kterých hrozí prozrazení konkurenční výhody veřejnoprávního média. Jedná se o následující veřejnoprávní aktivity:
- Smlouvy licenční a smlouvy o převodu vysílacích práv (sportovní přenosy, licence na zahraniční vysílání)
- Smlouvy na aktivity spojené s operativním zpravodajstvím a publicistikou (např. pronájem datových linek na přímé přenosy z míst katastrof a nenadálých událostí)
- Smlouvy na výrobu programového veřejnoprávního obsahu (např. na vlastní seriály, dramatickou tvorbu, ale i na sdílení zpravodajského obsahu).
V kostce jde o to, že ČT i ČRo často uzavírají smlouvy se zahraničními subjekty (majiteli vysílacích práv). Ti se řídí jiným právním systémem, někdy ani nebudou mít zájem o zveřejnění takové smlouvy. Stejně tak ve zpravodajství. Představte si, například, že dojde opět k teroristickým útokům v nějakém městě. Zpravodajská směna musí okamžitě zajistit datové linky pronajmout satelit, spojit se se zahraniční agenturou a začít vysílat z místa. V tu chvíli jsou v redakci na nohou všichni – a není šance sedět u PC a zapisovat nějakou smlouvu. A co seriály? Už dnes je běžnou praxí, že např. u 14ti dílného seriálu je potřeba uzavřít přes 1500 různých smluv. V obou případech tedy televize i rozhlas budou muset zaměstnat další lidi navíc. Odhadem to může být až 50 lidí. Při průměrné mzdě se potom bavíme o částce cca 30 miliónů korun navíc ve mzdách! A já se ptám. Toto chceme? Opravdu máme zapotřebí vynaložit z našich vlastních peněz (veřejnoprávní média jsou financována z koncesionářských poplatků – platíme je tedy my všichni) 30 miliónů Kč ročně navíc?
A pozor! Mnou formulovaný návrh neříká, abychom „zpravodajské“ nebo „výrobní“ smlouvy z registru vyjímali! Pouze jde o to, aby veřejnoprávní média mohla získat výjimku a do registru tyto smlouvy vložit o něco později (po zahájení čerpání nebo dokonce po vypršení smlouvy). Tedy zpětně. A to je hodně velký rozdíl!
Zkusme se podívat, jak velká je už dnešní kontrola těchto médií. Mají svoji vlastní Radu, každá rada má Dozorčí komisi, která prochází průběžně účetnictví. Jen v ČT byla takto v loňském roce namátkově prošetřena více než jedna třetina všech výběrových řízení. Dále máme posílené pravomoci NKÚ, na soutěže dohlíží UOHS, zcela normální jsou průběžné kontroly finančních úřadů kvůli vyúčtování DPH. Po to všem se přicházejí média zpovídat k nám do Sněmovny. Ve Volebním výboru máme k dispozici kompletní účetnictví, výsledky hospodaření a samozřejmě vyjádření auditorů ve Výroční zprávě.
Podle sdělení GŘ České televize Petra Dvořáka by mnou navržená výjimka pro určité typy smluv znamenala objemově cca 5 – 7 procent celkového rozpočtu. Tedy více než čtvrt miliardy korun. Souhlasím, není to malá částka. Ale jak jsem uvedl výše, tato částka je už dnes zatraceně dobře a velmi detailně kontrolována. A proto si kladu otázku. Stojí nám za to, vynaložit zbytečně dalších 30 miliónů Kč z vlastní kapsy na další nadbytečnou kontrolu, která nic nepřinese? Já mám v této věci jasno.
A navíc! Naléhavost pomoci veřejnoprávním médiím je o to větší, že v poslední době zaznamenávám nedemokratické útoky na samotný princip jejich existence. Znepokojují mě výroky prezidenta Miloše Zemana, který by Českou televizi nejraději zestátnil. Jak by to vypadalo? Prezident, ministr financí nebo ministr kultury (ať už jimi bude v budoucnu kdokoli) by měl nad televizí neomezenou moc. Mohl by jí měnit rozpočet a vyvíjet tlak na obsah zpravodajství. Takovým snahám říkám jednoznačné NE. A jsem o to více přesvědčen, že musíme veřejnoprávním médiím chránit jejich nezávislost. Jejich kompletní zařazení pod registr smluv je bohužel jednou z komplikací, která může v dlouhodobém horizontu tuto nezávislost oslabit.
Sečteno a podtrženo: nenavrhuji vyjmout z registru smluv celou Českou televizi a celý Český rozhlas. To by byla chyba. Navrhuji vyjmout jen určité typy smluv, které představují cca 5 – 7 procent z celkového rozpočtu. A za svými argumenty si pevně stojím.