pátek, 18. listopad 2016

Nároky ochranných autorských svazů? Z mého pohledu jednoznačná NEHORÁZNOST!

Chodíte rádi do knihovny nebo občas využíváte ke své práci kopírku? Tak počítejte s tím, že si možná brzy připlatíte. Minulý týden jsme totiž v Poslanecké sněmovně projednávali tzv. Autorský zákon. Původním záměrem novely byla "pouhopouhá" transpoziční novela, tedy implementace evropského práva do české legislativy. Bohužel došlo k tomu, že během projednávání podali moji kolegové řadu pozměňovacích návrhů, které do zákona zavádějí řadu změn. Některé z nich mne rozhodně nenechávají klidným.

Jako bývalý manažer veřejnoprávního média, které dnes a denně pracovalo se stovkami skladeb, ctím skutečnost, že autorské duševní právo je něčím majetkem. Někdo ho vytvořil a za jeho použití by mu mělo být zaplaceno. Vztah mezi uživateli a majiteli by ale měl být vyrovnaný a férový. 

Ve své předchozí manažerské praxi jsem se často setkal s praktikami ochranných svazů, které často jednaly z pozice síly. Z praxe znám příběhy, kdy za provozovateli restaurací, obchodů, hotelů, dochází jeden den zástupce jednoho svazu, druhý den dalšího atd. A poplatky za použití hudby, které žádají, se často podobají jakémusi výpalnému.

Ale zpět do Sněmovny. V návrzích, které byly k novele podány, je například nápad na paušální platby z kopírek. Zde je třeba připomenout, že ochranné svazy si už vymohly paušální platby z cédéček a z paměťových karet. Není podle mne vhodné, abychom uvalili další "daň" na občany, obce, na veřejnou správu a také na školy z kopírek a podobných zařízení. Jednalo by se o měsíční platbu až 400 Kč za jednu kopírku.

Dalším z vybraných návrhů je zvýšení poplatku pro knihovny za zápůjčku knihy. Zkuste si představit třeba malé knihovny na malých obcích a navržené zvýšení poplatku z 0,50 Kč na 2,- Kč. Jestliže v dnešní době knihovny odvádějí ochranným svazům zhruba 50 mil. Kč, tak pouhým odhadem (a je to odhad, který tady ve Sněmovně ještě nikdo nespočítal) by se jenom tato platba mohla zvýšit až na 200 miliónů Kč ročně. S takovými návrhy na vytahování peněz z kapes obyčejných občanů, studentů, čtenářů a lidí prahnoucích po vědění já osobně prostě nemohu a nebudu souhlasit. Já osobně jsem připravil do tohoto materiálu několik vlastních pozměňovacích návrhů. Společně se zástupci koalice i opozice, jsem připraven jeden po druhém projít a najít vyváženou shodu. Minimálně na tom, že paušální platby za kopírky a zvýšení cen pro knihovny nemohou poslanci na veřejný sektor uvalit.

Mé osobní pozměňovací návrhy řeší další problémy. Navrhuji, aby takové služby, jako jsou diplomové práce, lidová díla, mohly být od poplatků osvobozeny. Vždyť například diplomové práce, vědecké práce studentů, mají být veřejným majetkem nás všech, celé společnosti, a v rámci vývoje, výzkumu a šíření vzdělání bychom k nim měli mít všichni přístup zdarma. Nemělo by se za ně platit, ať už za kopii samotnou, nebo paušálně právě ve formě platby za nějakou kopírku.

Rovněž chci deklarovat, že zatím nejsem srozuměn ani s návrhy na metodu výpočtu navýšení platby za hudební díla. Je to jeden z nejproblematičtějších bodů. Za sebe říkám, že nejjednodušší, nejjasnější a hlavně férová pro obě strany mi přijde metoda, kdy je řečeno, že navýšení je prostě klasicky o standardní inflaci. Inflace, navýšení cen, resp. snížení hodnoty měny, peněz, našeho příjmu, je přece stejné na obou stranách.