sobota, 12. květen 2018

Poslanci z celé republiky se sjeli do Pardubického kraje

Někdo si může myslet, že výjezdní zasedání sněmovních výborů jsou přežitek a jsou zbytečné. Osobně Vás mohu ubezpečit, že nejsou a mají smysl. Nemyslím si, že je správné rozhodovat od stolu o něčem, čemu člověk nerozumí a co „v životě neviděl“. V případě poslanců tohle rčení platí dvounásobně. Proto jsem rád, že jsem mohl kolegy z hospodářského výboru přivítat v našem krásném kraji a ukázat jim, co všechno nabízí. A bylo toho vážně hodně.

Zajímá Vás, jestli jezdíme na podobné výjezdy často? Pokud ano, tak Vám mohu prozradit, že tohle bylo teprve druhé zasedání, které proběhlo mimo Poslaneckou sněmovnu. Poprvé jsme vyrazili po Česku koncem ledna do Dukovan. A důvod? Už brzy se totiž budeme muset rozhodnout, jakou cestou se vydáme. Zda budeme chtít výstavbu dalších jaderných bloků nebo ne. Ať už se rozhodneme jakkoliv, absolutní prioritou je energeticky soběstačná Česká republika.

Vidět věci naživo a přímo v terénu je prostě důležité. A právě proto jsem připravil výjezd výboru do Pardubického kraje, který může jít mnohým krajům v Česku příkladem. Určitě Vás nepřekvapí, že celý výjezd byl poněkud „uspěchaný“. Jednoduše náš kraj toho nabízí tolik, že všechno nelze v tak krátkém čase stihnout. :-)

Náš první den začal v Heřmanově Městci, kde sídlí Správa hmotných rezerv ČR. Věděli jste, že kousek za našimi humny máme v lesích ukryto 80 tisíc m3 strategických zásob pohonných hmot? Je to vážně neskutečné množství a myslím, že jeden motorista by z těchto zásob mohl jezdit ne jeden, ale dokonce několik životů. Dopředu ale avizuji – nedoporučuji zkoušet proniknout do areálu. Ten je totiž technologicky a bezpečnostně velmi dobře zajištěn. Za sebe říkám, že strategii udržování takových zásob budu vždy podporovat. V současné bezpečnostní situaci musíme totiž být připraveni na cokoliv a pohonné hmoty k tomu rozhodně patří.

V téhle souvislosti se s Vámi rád podělím o jedno tajemství. Jasně, nemohu být úplně konkrétní, koneckonců pak by to nebylo tajemství, ale týká se právě strategických zásob a počtu dní, na jak dlouho vydrží. Česko je na tom z tohoto pohledu velmi dobře a má větší zásoby, s jejichž spotřebou vydržíme minimálně o pět dní déle, než okolní státy. A tohle chceme podporovat.

Další část programu patřila dopravě. Nebyl bych správný Pardubák, kdybychom nenavštívili mou alma mater Dopravní fakultu Jana Pernera (DFJP). Pan děkan kolegy seznámil s naším výzkumným centrem. Technologický pokrok fakulty je totiž skutečně nevídaný. Provádějí se zde například dynamické zkoušky, ale i testy materiálů nebo vozidel. Výrazných úspěchů jsme ale dosáhli i v oblasti železničního výzkumu, ve kterém patříme ke světové špičce. Například paní profesorka Tatiana Molková je uznávanou odbornicí i v Evropě. Tvrdím, že jestli chceme, aby Česko zůstalo lídrem i nadále, musíme naše vědce podporovat.

Rozhodně to ale nebylo všechno. Setkali jsme se i s ředitelem SÚS PK panem Němcem. Kolegům prezentoval Dopravní uzel Pardubice. O DUPu jsem psal už dříve a informoval jsem Vás o jeho vývoji. Je to unikátní studie a analýza o možném propojení všech čtyř dopravních módů v Pardubicích. Jedná se tedy o silniční, železniční, leteckou a vodní dopravu a stojí za ním zhruba dva roky práce. DUP je aktivitou Pardubického kraje, za kterou chci kolegy moc pochválit. Myslím si, že Vám mohu prozradit, že jsem zaznamenal spoustu pozitivních reakcí. DUP totiž výrazně podpoří dopravní a ekonomický rozvoj a to nejen v našem kraji.

A jestli si myslíte, že toho bylo na jeden den až dost, tak Vás překvapím. Nebylo. Závěr prvního dne totiž patřil D35 a archeologickému průzkumu, který je velmi zajímavý. Věděli jste například to, že nedaleko Rokytna byla spousta úžasných žárových hrobů? Tahle interakce mezi moderní výstavbou a historií se mi líbí. Díky stavbě dálnice si můžeme výrazně rozšířit obzory o tom, jak žili naši předkové. A to je dobře.

Vím, teď si spousta z Vás říká, že mnohem důležitější je ale odpověď na otázku, kdy konečně začneme D35 stavět. Taky z toho nemám radost. Kvůli ale zuřícímu konkurenčnímu boji dodavatelských firem stále čekáme na rozhodnutí UOHS. Věřme ale, že padne v řádu dnů a konečně zjistíme vítěznou firmu a ještě během jara opravdu začne výstavba.

Druhý den jsme s kolegy navštívili firmu Exposia a pardubické letiště. Historii výbušnin na Pardubicku jistě znáte a my můžeme mít jen a jen radost z toho, že i v současné nelehké době se firmě (která je mimochodem ve stoprocentním vlastnictví státu) daří. Firma má obchodní úspěchy a rozvíjí se dál. Chvála za to patří současnému managementu pod vedením generálního ředitele Josefa Tichého. Za sebe i za kolegy z výboru mohu prohlásit, že budeme tvrdě hájit současnou pozici tohoto národního podniku a nepřipustíme žádné tlaky na privatizaci apod.

Říká se to nejlepší nakonec. A co jiného může být lepší, než je nový terminál pardubického letiště? Letiště je v provozu, obsluhuje několik mezinárodních linek a další kontrakty jsou na cestě.  Všichni jsme se shodli na tom, že je velká škoda, že jsme terminál nepostavili rovnou v celém rozsahu. Pamatujete? Jednalo se tehdy o politický ústupek kolegům z Pardubického kraje, kteří byli k výstavbě poněkud skeptičtí. Dnes je vidět, že ekonomika funguje a letišti se daří.

Další části bohužel budeme dostavovat za dražší peníze, než kdyby vše bylo najednou. Rostou ceny na stavebním trhu a rozdělený tendr vždy dává vyšší ceny, než jedna velká zakázka současně. Ale i tom je politický život a já věřím, že když jsme zvládli fázi jedna, zvládneme brzy i fázi dvě.

A co říct závěrem? Snad jen slova několika kolegů poslanců z různých politických stran a krajů, kteří mi nezávisle na sobě prozradili, jak moc se jim náš region líbí. Velmi je oslovilo nové letiště, přednádraží, startující stavba dálnice i myšlenka multimodálního dopravního uzlu. Jednoduše nám takhle rostoucí infrastrukturu „závidí“. J Proto pojďme v našem kraji táhnout za jeden provaz. Máme šanci být dopravním lídrem v celé ČR – a bylo by škoda tuhle šanci propásnout.