Čtyři městské artikuly
Česko dlouhodobě patří mezi země s nejkomplikovanějším stavebním řízením na světě. Shodují se na tom nejen obce, ale i investoři. Za pravdu jim v tomto ohledu dávají četná mezinárodní srovnání. Získat všechna potřebná povolení je mnohdy “běh na dlouhou trať” trvající i několik let. V průběhu řízení jsou často podávána různá odvolání, stížnosti, ale také nejsou dodržovány lhůty. To vše způsobuje, že jsme ze 190 srovnávaných zemí na 157. místě mezinárodního žebříčku Doing Business zpracovávaného Světovou bankou.
Jako zpravodaj zákona Vám mohu prozradit, že hledání politického kompromisu na jeho znění není jednoduché a často se setkávám s nepochopením jeho záměru ze strany opozice, ale i ze strany zástupců samospráv. Jejich obavy vnímám velmi citlivě a nedávno jsem se proto setkal s některými zástupci Svaz měst a obcí České republiky. Představili mi svůj návrh tzv. „Čtyři městské artikuly“, jejichž autorem je pět největších českých měst, tedy Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec (viz stručný přehled dole pod článkem). Po důkladném seznámení musím říct, že se mi líbí a rád bych Vám představil jejich principy.
Návrh v kostce prosazuje a podporuje samosprávu obcí. S tímto krokem souhlasím a jednoznačně chci podpořit sílu a roli samospráv v oblasti územního plánování. Jednoduše souhlasím s tím, aby si zastupitelstva mohla sama rozhodnout, co kde (ne)chtějí a stejně tak, aby mohla dělat i změny územních plánů poměrně operativně. Tak je to z mého pohledu správně. Společně s kolegy z MMR proto návrh prodiskutujeme. Cítím, že na návrhu panuje shoda a jsem tak připraven tyto principy zakomponovat v podobě individuálního pozměňovacího návrhu do nového stavebního zákona.
Zajímá Vás, co mě k tomu vede? Ilustračně mohu zmínit případ starosty Litomyšle pana Dana Brýdla, který mě seznámil s tím, jakým způsobem si Litomyšl zajišťuje postavení účastníka stavebního řízení na území své obce. Litomyšl má historicky po obci své různé „proužky“, kousky území, které jim zajišťují, že musí být osloveni jako účastník řízení. A právě těmto případům se chceme vyhnout a nabídnout všem samosprávám lepší řešení.
Konkrétní cestu a způsob řešení zatím hledáme. Chceme ovšem dosáhnout toho, aby obce mohly opravdu mít jistotu, že v každém stavebním řízení na jejich území budou v roli účastníka řízení. Volnými slovy chceme dosáhnout toho, aby nikdo nemohl obce obejít. Pokud samosprávám dáme do rukou takovéto nástroje, pak věřím, že vydání stavebního povolení bude pouze technikálie, které ve stanovených lhůtách vydá stavební úřad a vše se výrazně urychlí.
Právě zrychlení a zjednodušení celého stavebního řízení je důvod, proč přicházíme s novým stavebním zákonem. Chceme, aby stavebníci (nejen developeři, ale i obyčejní občané) měli férové podmínky, ale chceme chránit veřejné zájmy – například na ochranu přírody, kvality veřejného prostoru apod. Myslím, že nám všem je jedno, kde bude sedět který úředník nebo jaká bude organizace úřadů. Všichni chceme, abychom mohli kvalitně žít a mít možnost si postavit kvalitní a moderní bydlení.
Nesmírně moc si vážím důvěry kolegů poslanců, kteří chtějí pro další jednání můj komplexní pozměňovací návrh. Je to zcela výjimečné a stane se to málokdy. Avšak je to důkaz, že jdeme správnou cestou a že nám většina poslanců věří. Závěrem mám na Vás všechny prosbu. Prosím, nebojte se nového stavebního zákona. Tvrdím, že se nejedná o revoluci, ale o logickou evoluci, kterou všichni potřebujeme. Pokud máte obavy nebo chcete principy nového stavebního zákona vysvětlit, neváhejte se na mě kdykoliv obrátit. Jsem tu pro Vás a rád se seznámím s Vašimi postřehy a návrhy.
Autorem dokumentu ČTYŘI MĚSTSKÉ ARTIKULY je pět největších českých měst, tedy Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec. Shrnutí čtyř hlavních požadavků:
1. Právo územního plánování v samostatné působnosti
Klíčové v tomto bodě je to, že velká města celou dobu zastávala názor, že pozice měst a států musí být vyvážené. Úkol státu je povolování staveb, úkol měst a obcí je územní plánování. Není možné, aby stát dělal obojí, práva a potřeby státu jsou samozřejmě dále plně ochráněné.
2. Městské stavební předpisy pro statutární města
Univerzální stavební předpisy nefungují, je nutné proto zohlednit specifické potřeby měst. Zákon doposud nerozlišoval mezi jednotlivými obcemi a „házel je do jednoho pytle“. MMR tyto podněty akceptovalo a zařadilo je do vlastního návrhu změn (sídlo NSÚ, městské předpisy).
3. Dokončení pořizovaných územních plánů a platnost stávajících územních plánů bez zákonem vynucených úprav a změn (zejména část přechodná ustanovení a tzv. jednotný standard ÚPD)
Tento bod je zásadní z pohledu kontinuity. V případě že by města musely v nereálném čase předělat své územní plány, došlo by k ohrožení stavebnictví jako celku. Bez územních plánů nelze stavby ve velkých městech povolovat
4. Doplnění procesního postavení obce jako dotčeného orgánu (stejné lhůty k vyjádření a stejná váha dotčených zájmů) ve stavebním řádu
Tento bod je zásadní pro to, aby města mohla efektivně hájit zájmy měst. Současné nastavení umožňuje až vyjádření ex post, to je ale vždy cesta ke konfliktu. Proto navrhujeme postavení dotčeného orgánu. Tento návrh a územní plánování dává městům a obcím dostatečné nástroje k ochraně práv a zájmů měst a zajištění jejich rozvoje.
