Je to marný, je to marný, je to marný…
Není asi nikdo, kdo by tuhle dnes již legendární filmovou hlášku neznal. S trochou škodolibosti navrhuji, abychom ji zařadili do encyklopedických slovníků jako vyjádření absolutní beznaděje, hned vedle „mého oblíbeného slova“ nejde to nebo takto to nelze. Ještě před svým vstupem do politiky jsem zjišťoval důvody, proč v Česku nestavíme nové silnice, dálnice nebo železnice. S nadsázkou jsem slyšel miliony výmluv. Nekecám.
Pořád to stejné dokola. Na místě Vám zvládnu říct stovky důvodů, proč prostě stavět nešlo. Naštvalo mě to a tehdy jsem si řekl dost. Dost výmluv, čekání, prostě všemu konec! V roce 2013 jsem se proto rozhodl jít s „vlastní kůží na trh“ a vstoupit do politiky. Nebojím se říct, že od té doby nezůstal kámen na kameni a celý systém dopravních staveb jsme doslova překopali.
Prosadil jsem jasný a férový řád pro výkupy pozemků. Kdybychom to neudělali, čekaly by nás léta táhnoucí soudní spory a dnešní stavby by stály leda na papíře. Kdybych měl ale vyzdvihnout ze všech těch změn pouze jednu, pak by to byla nedávno prosazená „polská metoda“. Je to skutečná revoluce. Vždyť díky ní zkrátíme přípravy staveb až o šest let! V našem kraji to neuvěřitelně pomůže třeba dálnici D35 nebo pardubickým obchvatům. V příštích letech tak nastane skutečný stavební „boom“, který Česko nepamatuje. Jsem za to rád, protože přesně kvůli tomu jsem šel do politiky.
