Nebudeme-li lhostejní, nikdo nám zde jedovatou spalovnu nepostaví!
Poznámka: Hrozba Spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví u Pardubic je stále aktuální. Za současné vládní koalice získal projekt bohužel kladné stanovisko EIA. Se svolením autora proto zveřejňuji odborný článek k dané problematice. Poděkování patří pardubickému odborníkovi na životní prostředí panu RNDr. Antonínu Novákovi.
Město Pardubice a jeho okolí žije již 17 let v obavách z ohrožení svého životního prostředí spalovnou nebezpečných průmyslových odpadů firmy AVE CZ. Tento záměr byl mnohokrát kritizován a bylo proti němu vysloveno mnoho odborných námitek. V následujícím textu je uvedena jen jejich část, která by však v krajním případě, po případném vyčerpání ostatních možností, měla spolehlivě zastavit realizaci spalovny soudní cestou. Naši místní politici jsou si vědomi hrozby devastujícího dopadu spalovny na město i na okolní obce.
Nejedná se o spalovnu komunálního odpadu
Spalovny komunálního odpadu řeší odpad vyprodukovaný námi, občany. Vzhledem k malé proměnlivosti spalovaného odpadu je poměrně snadné optimalizovat proces spalování i čištění spalin. Naproti tomu projekt mamutí univerzální spalovny směsí nejrůznějších, často nebezpečných průmyslových odpadů, naráží na řadu technologických problémů a ekologických hrozeb. Přitom není povinností občanů nechat si touto spalovnou dále ničit životní prostředí, které je na průmyslovém Pardubicku již na samé hranici přípustných limitů. Problém tvorby a následné likvidace průmyslových odpadů musí řešit sami podnikatelé jako součást použité technologie.
Nechceme se stát likvidátorem odpadů z cizích zemí
Rakouská firma AVE z ekologických důvodů neprosadila stavbu spalovny průmyslových odpadů ve vlastní zemi. Její pobočka AVE CZ se proto již 17 let snaží využít některých nedostatků naší legislativy a tuto spalovnu postavit v Rybitví u Pardubic. S velkou pravděpodobností by se zde tedy spaloval rakouský odpad, ale i odpad z jiných zemí, stejně jako k tomu již dochází v nedaleké cementárně v Prachovicích.
Stanoviska Ministerstva životního prostředí ČR
V r. 2010 vydalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k projektu spalovny negativní stanovisko. Přestože v průběhu celého procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) včetně veřejného projednání byla vyslovena řada závažných technických námitek, ve zdůvodnění negativního stanoviska MŽP se tehdy tyto námitky neobjevily. To se stalo důvodem pozdějšího zrušení tohoto stanoviska. V důsledku nezájmu MŽP o technické námitky tak zásadní nedostatky spalovny přetrvávají dodnes. Přesto MŽP vydalo 11. 5. 2023 k projektu spalovny souhlasné závazné stanovisko, které není v řadě ohledů v souladu s právním řádem ČR.
Směšování různorodých průmyslových odpadů vyžaduje zodpovědný přístup
Jedním ze závažných nedostatků projektu spalovny je nebezpečné směšování více než 500 druhů odpadů. Firma AVE CZ plánuje ukládat tuhé a pastovité odpady na společnou hromadu do bunkru o objemu 440 m3, kterou by „podle potřeby promíchávali mostním jeřábem“. Každý nově příchozí odpad (6 – 7 kamionů denně) by tak mohl přijít do styku se všemi částmi hromady odpadů. Jediným způsobem, jak se ubezpečit, že nedojde k nebezpečným chemickým reakcím, je testování nového odpadu se vzorky odebranými z různých částí této hromady. Potřebný počet takto prováděných testů je ale příliš velký, a proto technicky neproveditelný. MŽP tedy navrhuje provádět tyto testy pouze v případech, kdy je podle svého odhadu nařídí technolog. Tato nedůslednost je ovšem velmi nebezpečná a je i ve sporu s Prováděcím rozhodnutím komise (EU) 2019/2010, které je nedílnou součástí českého právního řádu. Tento předpis nařizuje před směšováním takového počtu rozmanitých odpadů provádět tzv. zkoušky slučitelnosti, které by měly vyloučit možnost nežádoucích chemických reakcí. Extrémní formu nežádoucí reakce dokládá tragický případ v zařízení jiné společnosti v Hamru na Jezeře z listopadu 2019. Zde došlo k výbuchu a smrti pracovníka, který odpady mísil pouze na základě subjektivního posouzení, bez předchozích testů.
Nejjedovatější škodliviny by spalovna vypouštěla do ovzduší bez kontroly
Vážné riziko představuje i nedostatečná kontrola emisí do ovzduší. Ke změně spalovaných odpadů a tím i ke změně spalovnou produkovaných emisí do ovzduší by docházelo několikrát denně. Přesto MŽP ve svém souhlasném stanovisku ukládá provádět krátkodobá jednorázová měření emisí pouze 4x v době zkušebního provozu a dále již jen 2 x ročně. Spalovna by se tak vymkla po naprostou většinu času svého provozu nejdůležitější kontrole. Jednorázová měření přitom slouží ke zjišťování nejjedovatějších látek, které nejsou postižitelné přístroji pro kontinuální (průběžné) měření. Tento problém nemá za současné legislativy řešení, protože každodenní přítomnost nezávislé měřicí skupiny provádějící drahá jednorázová měření je ekonomicky neúnosná. I to ukazuje na nesmyslnost a celkovou nepřijatelnost projektu spalovny.
Naše předpisy pro ochranu čistoty ovzduší jsou v žalostném stavu
Naše legislativa týkající se ochrany ovzduší nahrává více znečišťovatelům než občanům, které by měla chránit. V souladu se Zákonem o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. provádí kontinuální měření sám provozovatel zdroje znečišťování. Sám si také vybírá firmu pro jednorázová měření s vědomím, že ta je na platbách od znečišťovatelů existenčně závislá. Znečišťovatel musí o termínu měření vědět nejméně 5 dní předem, takže se na měření může řádně připravit. To vše za podmínek, kdy je správnost měření emisí jen velmi obtížně kontrolovatelná. Ze všech těchto důvodů nejsou výsledky měření emisí do ovzduší v naší zemi věrohodné. Dochází tak k paradoxní situaci, že emise do ovzduší jsou zdánlivě pod dohledem a v pořádku, zatímco se naše republika pohybuje v počtu úmrtí způsobených znečištěným ovzduším okolo 20. místa z 27 zemí EU. Je alarmující, že MŽP tento stav dlouhodobě toleruje a nepokouší se o jeho nápravu.
Imisní limity nesmí být překročeny
Pardubice jsou jako průmyslové město dlouhodobě zatížené vysokou mírou znečištění ovzduší, které zde atakuje nepřekročitelné meze stanovené imisními limity. Příkladem je rakovinotvorný benzo(a)pyren, jehož limit byl již mnohokrát překročen, a to dokonce i v relativně čistých částech města. AVE CZ i MŽP tvrdí, že by další navýšení koncentrace benzo(a)pyrenu spalovnou bylo velmi malé. Očividně tím pomíjejí skutečnost, že imisní limit je nejvýše přípustná úroveň znečištění a každé její překročení je nezákonné. Navíc, opírají se pouze o nevěrohodné závěry rozptylové studie, která pouze předpokládá plnění emisních limitů u ještě neexistující spalovny, jejíž emise by navíc nebyly pod dostatečnou kontrolou.
Firma AVE CZ není důvěryhodným partnerem
Firma AVE CZ slibuje, že odpady s obsahem chloru či bromu převyšujícím 1% bude z důvodu snížení nejjedovatějších emisí spalovat při teplotě 1 100°C. Náklady na spalování při této teplotě jsou ale výrazně vyšší než při teplotě 850°C, která má být zajištěna při spalování ostatních odpadů. Na dodržení teploty 1 100°C ve všech potřebných případech se ale nelze spolehnout vzhledem ke špatné pověsti firmy AVE CZ. Firma byla v posledních letech mnohokrát pokutována a nyní je v trestním stíhání ve věci podezření na neodvádění poplatků za skládkování odpadů. Podle údajů z ČT firma AVE CZ například vykazovala 90% odpadu dováženého na skládku u Čáslavi jako „materiál na zpevnění skládky“, aby se vyhnula placení zákonného poplatku. Taková firma tedy není důvěryhodným partnerem a již sama tato skutečnost by měla vyloučit možnost, aby zde provozovala nebezpečnou spalovnu.
Jak tedy nakládat s průmyslovými odpady?
V první řadě je třeba volit technologie s minimem odpadů. Na zbytky z technologií je třeba pohlížet primárně jako na surovinu, provádět jejich recyklaci, případně je využít pro jiný účel v původní podobě či po chemické přeměně. Naproti tomu doprava odpadů na velké vzdálenosti a jejich následné bezhlavé společné spalování jsou nežádoucí i z důvodu zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Jedná se o postup, který je po všech stránkách zastaralý.
Spalovna AVE CZ by problém likvidace odpadů ani zdaleka neřešila
Z plánovaných 20 000 t spálených středně toxických odpadů ročně by zůstalo 7 814 t vysoce toxického popílku, kotelního prachu, sušiny filtračního koláče a škváry, které by se podle představ firmy AVE CZ měly odvážet do Čáslavi na 50 km vzdálenou skládku jedovatých odpadů. Transport takového množství jedovatých látek by vedle běžných negativních ekologických dopadů silniční nákladní dopravy představoval i významné bezpečnostní riziko. Komunikace v okolí plánované spalovny mají limitovanou průjezdnost bez možnosti jejího navýšení.
Část veřejnosti netuší, jakou hrozbu spalovna firmy AVE CZ představuje
Záměru firmy AVE CZ, která by neváhala podnikat na úkor zdraví obyvatel, nahrává skutečnost, že veřejnost se většinou o problém nebezpečné spalovny přestala zajímat. Její část se mylně spoléhá na negativní stanovisko MŽP z r. 2010, jiní věří na dostatečné zajištění ze strany platných předpisů. Řada občanů však skutečný stav zná, ale ztrácí důvěru v ochranu ze strany státu. Uvědomují si, že souhlasné stanovisko MŽP ve věci spalovny zpochybňuje kompetentnost tohoto úřadu k ochraně životního prostředí. Současný stav je naprostým rozčarováním zejména pro občany, kteří si po r. 2010 v dobré víře postavili domy v blízkosti tehdy nepovolené spalovny (nejbližší dům stojí nyní 360 m daleko od zamýšlené spalovny).
Spalovna směsí průmyslových odpadů podle dokumentace firmy AVE CZ by se stala dominantním znečišťovatelem životního prostředí na Pardubicku. Je tedy v nejvyšším zájmu občanů a jimi volených politiků, aby její realizaci zabránili.