Poslanci se vydali do Polska čerpat inspiraci pro svou práci
Mediální prostor v posledních dnech patří uplynulým komunálním volbám a povolebnímu vyjednávání. Málokdo tak zaregistroval, že členové volební komise a volebního (mediálního) výboru se vydali do Polska, kde jsme jednali se svými protějšky. A výsledek? Česko a Polsko se mohou v mnohém vzájemně inspirovat a zvýšit nezávislost mediálního prostředí. Ptáte se ale jak a v čem?
Spousta z Vás se na mě v uplynulém týdnu obrátila v souvislosti s povolebním děním. Chtěli jste vědět, jak vypadá vyjednávání nejen o „malé“ radnici, ale i o „velké“. Někteří z Vás proto byli překvapeni, že jsem sledoval povolební dění z dálky. Vydal jsem se totiž s kolegy na dvoudenní pracovní jednání do Polska. Vím, že v hnutí ANO máme odborníky a lidi, kterým mohu plně věřit. Už brzy Vás ale budu informovat i o politické situaci v Pardubicích a o pokrocích ve vyjednávání.
Teď ale zpátky k tématu. Možná si říkáte, proč jsme se vlastně do Polska vydali. Jedním z důvodů byl zdejší systém médií. Vztah veřejnoprávních médií a politiky, jejich regulace, duální systém, financování a vše s tím spojené. Zkrátka moje druhá odbornost, které se naplno věnuji ve Sněmovně. A jaké jsou první postřehy?
V některých věcech se od polských přátel můžeme skutečně inspirovat. Jinde je ale vidět, že náš systém je lepší. Takže nejen my, ale i polští kolegové mohou od nás načerpat inspiraci. Určitě se mi líbí postavení zdejší „Rady pro rozhlasové a televizní vysílání“. V Polsku je zřízena Ústavou, nikoliv pouze zákonem.
Ptáte se v čem je rozdíl? Ústavní zakotvení dává radě mnohem silnější postavení a díky tomu ji nemohou političtí aktéři jednoduše ovlivnit pouze zákonem. Získat ústavní většinu je mnohem složitější a díky tomu je tak rada nezávislejší. Není to ale všechno, v čem bychom se mohli inspirovat. Líbí se mi například i použití tzv. „demokratické trojnožky“. Zjednodušeně část členů rady volí Sejm, část Senát a část prezident (striktně na návrh opozice).
V úvodu jsem ale psal, že i polští kolegové se mohou v mnohém inspirovat našim systémem. V čem? Třeba v pozici veřejnoprávní TV i rozhlasu. Jejich postavení je totiž jednoznačně lepší u nás. Polská média nedokáží efektivně vybrat poplatky a jsou tak poměrně dost závislá na státním rozpočtu. Asi není potřeba rozebírat, že tohle je nástroj, kterým lze výrazně ovlivňovat. To je věc, které budu vždy bránit a jsem rád, že v ČR jsou veřejnoprávní média nezávislá na politických rozhodnutí.
Setkali jsme se i s opozičními politiky a zástupci nezávislých médií. Shodli jsme se na tom, že naše mediální zákony, které mnohdy pochází z roku 1994, jsou zastaralé. Měli bychom pojmenovat nové formy šíření obsahu, zkusit zrealizovat tzv. "public value test" - metodu hodnocení veřejnoprávnosti, kterou zavedla britská BBC. Zkrátka témat je dost a dost. Sledujte můj web a těším se na společnou diskuzi.