Příklad D4 ukazuje, že lze přemýšlet o širším využití financování výstavby infrastruktury formou PPP
Řidiče čekají v nadcházejících letech doslova zlaté časy. Díky několika legislativním novelám z pera naší bývalé vlády se nám podařilo definitivně odblokovat přípravy dopravních staveb po celém Česku. Problémem již tak nebudou nepřipravené stavby, ale zajištění dostatku finančních prostředků na jejich výstavbu. Budeme „na to mít“ a jaké jsou vlastně možnosti?
Je jasné, že není v možnostech státního rozpočtu zajistit financování všech projektů, které budou v blízké budoucnosti připraveny k zahájení. Zkrátka jich bude velké množství a pokud je nechceme schovat někam do šuplíku, budeme potřebovat stovky miliard korun. Stát musí být na tuto situaci připraven a měl by zvážit širší využití nových forem financování, jako je například partnerství veřejného a soukromého sektoru – PPP.
Moje čerstvá zkušenost z D4 ukazuje, že je to směr, o který bychom se měli více zajímat. Právě tudy totiž dost možná vede cesta k nalezení způsobu řešení, kdy soukromý kapitál může nahradit nedostatek vlastních státních zdrojů, aniž bychom museli výstavbu odkládat.
Je potřeba si říct, že v Česku však má tato spolupráce špatnou pověst. Jedním z prvních projektů PPP měla být v Česku výstavba dálnice D47 na Ostravu. Vláda tehdejšího premiéra Miloše Zemana zadala v roce 2002 zakázku na stavbu dálnice bez výběrového řízení izraelské společnosti Housing&Construction. Stavba i s 30 letou zárukou na údržbu vozovky měla stát kolem 125 miliard korun. Necelý rok poté se nová vláda rozhodla po pochybnostech o předražení zakázky dohodu vypovědět a dálnici postavit z vlastních zdrojů.
I proto máme dnes upravený zákon o pozemních komunikacích 13/1997 tak, že o podobných projektech musí vědět a rozhodnout poslanecká sněmovna. Je to jakási pojistka do budoucna. Můj kolega bývalý ministr dopravy Karel Havlíček v této věci odvedl vynikající práci. Projekt D4 jsme společně odprezentovali na odborných výborech i na plénu a získali jsme hlasováním podporu napříč politickým spektrem pro to, aby se stát do tohoto způsobu výstavby pustil znovu a lépe.
A byl to logický krok. Vždyť se nám díky zákonům (připomínám svůj autorský návrh liniového zákona 416/2008, který vyhrál soutěž Zákon roku) podařilo odblokovat přípravy dopravních staveb a tak jsme museli začít hledat nové firmy financování. Z tohoto důvodu naše bývalá vláda rozhodla, že chybějící dálnici mezi Příbramí a Pískem dostaví formou PPP. Projekt zahrnuje výstavbu nového 32 km dlouhého úseku dálnice D4 a správu a údržbu 17 km již existujících úseků po dobu 28 let, včetně 4 let výstavby.
Jsem rád, že jsem měl možnost se na vlastní oči přesvědčit o tom, jak výstavba dálnice postupuje. Stavební práce probíhají skutečně v celé délce a bagry se ani na chvíli nezastaví. Kromě toho stavební konsorcium Via Salis dbá na komunikaci s místními samosprávami, což je při výstavbě takto důležité dopravní stavby mimořádně důležité stejně jako skutečnost, že na budování dálnice se podílejí okolní firmy, které dávají práci místním lidem.
Musím konstatovat, že Via Salis v případě D4 odvádí dobrou práci, která je mimořádně důležitá pro rozhodování o budoucích projektech formou PPP. V úvahu připadá například například dálnice D35, IV. železniční koridor nebo výstavba některých vysokorychlostních tratí. Na finální hodnocení osvědčení PPP v případě D4 je zatím příliš brzy. Věřím však, že jsme na dobré cestě a vše budu osobně velmi pečlivě sledovat.
