R35 (nově D35) – stručná historie a zajímavosti
Historie výstavby této rychlostní komunikace je více než pestrá. Po dokončení bude D35 druhou nejdelší komunikací dálničního typu v Česku (hned po dálnici D1), a proto je v celku pochopitelné, že projekt trasy se neustále mění. Oproti většině českých dálnic a rychlostních silnic je trasa „pětatřicítky“ odlišná. Zatímco všechny ostatní rychlostní komunikace začínají ve velkém městě a končí na hranicích, tato silnice na hranicích naopak začíná. Navíc od hranic pak prochází napříč celou republikou, což je zase dosti neobvyklé. Po dokončení povede třísetkilometrová silnice s označením 35 od hranic s Německem až téměř k hranicím se Slovenskem.
Trasa R35 byla v průběhu několika desítek let několikrát upravována a to téměř po celé své délce. Například podle původních plánů neměla vést z Hradce Králové jižně od Svitav, ale naopak na sever. Také trasa související R43 byla změněna a začala se držet projektu staré německé exteritoriální dálnice.
Jižní nebo severní trasa?
Skoro dvacet let se rozhodovalo v otázce o vedení trasy R35, zda povede severní nebo jižní variantou. Shodou okolností jsou na její trase dvě sporná území, kde existují dvě varianty řešení. Jeden ze sporů se vede o vedení dálnice přes Český ráj, druhý o vedení mezi Zámrskem a Mohelnicí.
Nejprve se řešila varianta trasy v úseku mezi Hradcem Králové a Mohelnicí. Až k Vysokému Mýtu, k obci Zámrsk, je trasa víceméně bezproblémová a může se zde stavět přímo od velké opatovické křižovatky. Od Zámrsku stará (vládní) severní varianta počítala s trasou přes Choceň, Ústí nad Orlicí a Českou Třebovou. Poté měla R35 vést až do Mohelnice severně od Moravské Třebové a severně od stávající silnice I/35 až do Mohelnice. Této, na první pohled nesmyslné varianty se za žádnou cenu nechtěli vzdát představitelé Pardubického kraje, kteří chtěli R35 za každou cenu vést doposud klidným územím. Severní trasa byla navíc značně vzdálená od současné silnice I/35.
Severní trasa měla vést mezi Vysokým Mýtem a Chocní k obci Sloupnice. Odtud R35 (podél silnice II/360) měla prostoupit po mostech značně členitým územím a pomocí tunelů sestoupit do údolí k Ústí nad Orlicí. Pak po estakádě přejít mezi Ústím nad Orlicí a Dlouhou Třebovou na východní stranu České Třebové. V těsné blízkosti města se R35 musí protlačit údolím podél České Třebové a pak kolem obcí Třebovice, Damníkov a Rychnov na Moravě. Severně od Starého Města se počítalo s dálniční křižovatkou s R43 od Brna. Po překonání Vysokého vrchu měla R35 pokračovat údolím kolem Maletína, Krchleb a Řepové až k Mohelnici.
Severní X jižní – výhody a nevýhody
Proč vlastně tato severní varianta vznikla, když má tolik nevýhod? Každé plus má i svoje mínus a naopak. Severní varianta kromě lepšího napojení Ústeckoorlicka na silniční síť zároveň řeší přeložku silnice I/14, která vede těmito městy. R35 by zde také mohla zpřístupnit aglomeraci dalších podhorských měst, jako je např. Lanškroun. Stará, současná silnice I/35 by zůstala zachována jako záložní komunikace. Právě kvůli zpřístupnění doposud poměrně odříznuté oblasti Pardubického kraje, většina krajských zastupitelů severní variantu při hlasování v roce 2008 podpořila.
Jenže severní varianta má i mnoho nevýhod, které nahrávají odpůrcům trasy. Severní varianta má být kvůli estakádám, tunelům a ochraně proti hluku několikanásobně dražší. R35 měla vést doposud klidným územím, které by zbytečně zatížila. Navíc v případě nehody nebude kam sjet, protože doprovodná stará silnice I/35 bude velice daleko a místní horské silničky jsou nevhodné. Obavy, že drsná hornatá oblast bude zbytečně trápit řidiče, podobně jako D1 na Vysočině, jsou důvodné.
Naopak jižní varianta, navrhovaná občanskými iniciativami a ekology, nabízí vedení v takřka podél současné silnice I/35. Tedy od Zámrsku okolo Vysokého Mýta, Litomyšle, Svitav a Moravské Třebové. Největší výhodou jižní varianty je také fakt, že značná část silnice I/35 byla před lety rekonstruována a má poměrně moderní parametry. Na řadě míst je tak skutečně možné vybudovat jen druhý profil, jinde zase jen upravit poloměr zatáčky apod. Takto bude možné R35 dovést až do Mohelnice. Jižní varianta je přece jen mnohem logičtější a úspornější, než trasa, která se jen snaží o umělé propojení s Orlickoústeckem. Smyslem R35 je především řešení přetíženého mezinárodního tahu E442 a pomoci dálnici D1.
R35 na časové ose
Celý „novodobý příběh“ začíná na zasedání Zastupitelstva Pardubického kraje v roce 2003. To schvaluje doporučení severní varianty R35 pořizovateli územního plán, která by se měla zapracovat do konceptu územního plánu Pardubického kraje. Ten se má schvalovat až na jaře 2004.
Česká Třebová s R35 najisto počítá. „Podle nás jsou v kraji dvě významné aglomerace. Pardubice a Chrudim na západě a Ústí nad Orlicí a Česká Třebová na východě. Bude jen logické, když obě budou ležet na významné silniční tepně, která je propojí," řekl starosta České Třebové Jaroslav Zedník.
V lednu 2005 se začíná řešit otázka, jak politici lidem vysvětlí, že trasa, která více zničí životní prostředí a je o několik miliard dražší, je výhodnější? Ve válce „sever proti jihu“ mají seveřané jediný vážný argument: Ústeckoorlicko je skutečně od zbytku kraje odříznuto a kvalitní spojení potřebuje. Vše by ale vyřešil jeden kvalitní přivaděč. Vždyť jižní varianta přes Litomyšl by vedla vlastně za kopcem. Jednoduchou úvahu chápe čím dál více lidí. Zdá se proto, že obhájcům severní trasy nadcházejí krušné časy, což věděl i tehdejší hejtman Rabas.
Protesty proti severní trase čtyřproudové rychlostní komunikace R35, která má podle rozhodnutí krajských zastupitelů vést z Vysokého Mýta do České Třebové kopci mezi Ústím nad Orlicí a Litomyšlí, jsou stále silnější. Na besedě v roce 2005 severní dražší trasu obhajoval pouze hejtman Pardubického kraje Michal Rabas. Nakonec dokonce připustil, že odpor obyvatel a obcí proti severní trase silnice může ještě krajské zastupitele donutit, aby své rozhodnutí změnili a silnici přesunuli na jih k Litomyšli.
Michal Rabas v jednom z článků uvádí: „V zastupitelstvu jsme si často říkali, že R35 musí zajistit rovnoměrný rozvoj celého kraje, aby na Orlickoústecku nedávaly lišky dobrou noc. Debatu jsme vedli dva roky, tedy ne betonová lobby nebo rozhodnutí Prahy, ale zastupitelé doporučili zpracovateli územního plánu kraje severní variantu, jako pomoc Ústecku. Nic jiného v tom není."
Argumenty pro jižní variantu uvádí Václav Koukal, tehdejší zastupitel kraje a starosta Svitav. „Kraj potřebuje R35, jižní varianta k Litomyšli a Svitavám je levnější, má méně překážek, zřejmě se nesetká s odporem jako severní, je v povědomí zavedená zásluhou současné I/35. Je možné ji stavět po etapách.“
O tom, kudy povede dálnice přes Pardubický kraj, možná rozhodla jediná věta. Pronesl ji tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský. „Pro ministerstvo není důležité, kudy trasa silnice R35 povede, ale aby nebyla vybrána nejdražší varianta.“ Lidé v sále na jeho prohlášení reagovali smíchem. Věděli totiž, že severní varianta, kterou ministerstvo spolu s Pardubickým krajem podporovali, je o šest miliard dražší než jižní. A hned dali Šimonovskému do ruky nezávislé expertizy, které tento fakt dokazovaly. „Podklady, které jsem dostal já, tvrdí něco úplně jiného,“ divil se Šimonovský a slíbil, že to nechá prošetřit.
Již tehdy bývalý hejtman a současný náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, který na konci roku 2003 zvedl ruku pro severní trasu rychlostní komunikace R35, změnil názor a prosazuje její jižní variantu. "Jižní varianta je reálnější, je možné ji začít budovat relativně brzy, zatímco na severní trase odhaduji až desetileté zpoždění," řekl Línek, který o trase dálnice jednal s ministrem dopravy Milanem Šimonovským (oba zástupci stejné politické strany KDU-ČSL).
Roman Línek tehdy uvedl: „Mám tři zásadní důvody, proč jsem se rozhodl podporovat jižní trasu. Samozřejmě je nesmírně důležité, že ministerstvo dopravy, které je investorem, změnilo názor. Pro mne jako člověka, který garantuje územní plán, je to velký impulz pro to, abych předložil radě a zastupitelstvu Pardubického kraje návrh, abychom na to rychle a správně reagovali. Druhým důvodem je čas. Zatímco jižní trasu lze připravovat v úsecích a postupně ji dávat do provozu, severní varianta má smysl jen v případě, že bude postavená jako celek. Navíc už je jasné, že by tato trasa narazila na silný odpor, který by stavbu výrazně zpozdil. V případě jižní varianty musíme sice také počítat s komplikacemi, ale nebudou tak velké. Třetím důvodem je skutečnost, že různí představitelé obcí a občanských iniciativ se v demokracii podílejí na rozhodování a jejich názor se musí brát vážně. Tím spíš, že jejich argumenty pro jižní variantu jsou silné.“
I když tedy zastupitelé Pardubického kraje původně v roce 2003 hlasovali pro severní variantu vedoucí přes Ústeckoorlicko, do sporů nakonec intenzivně zasáhl tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský. Ten totiž dal v lednu 2005 odpůrcům severní varianty za pravdu. Rychlostní komunikace R35 by podle něj měla vést jižně kolem Litomyšle a Svitav. Ministr dopravy potvrdil, že na základě prováděných analýz jeho ministerstvo změní názor a bude podporovat jižní variantu jako reálnější trasu.
Jižní varianta je podle všech posudků levnější, šetrnější k přírodě, kratší a pro řidiče výhodnější. Ministerstvo dopravy však dosud trvalo na severní variantě, která by sice zlepšila problémy měst na Ústeckoorlicku, ale znamenala by velký zásah do krajiny a do života lidí v mnoha vesnicích regionu. I když proti severní variantě protestovala řada obcí, zastupitelé kraje jí dali přednost. Nové stanovisko ministerstva by mohlo vše změnit. Těžko si lze představit, že by zastupitelstvo kraje proti vůli investora prosazovalo dražší a vůči životnímu prostředí méně šetrnou variantu.
Tento fakt se ale vůbec nelíbil radním Ústí nad Orlicí, kteří jižní variantu označili jako lobbing Litomyšle. Podle nich ministr Šimonovský vyhověl lobbistickému tlaku Litomyšle a okolních obcí, které blízkost R35 chápou jako podmínku budoucího rozvoje oblasti. Naprosto ignoroval dosavadní argumenty o severní trase, které měly vyřešit katastrofální dopravní situaci Ústí nad Orlicí, České Třebové, Lanškrouna a okolí.
Krajští zastupitelé měli v červnu 2005 rozhodovat o tom, kudy povede rychlostní silnice R35. Je potřeba říci, že v období leden – červen 2005, se uskutečnilo mnoho protestních akcí. Zastupitelé pardubického kraje odhlasovali variantu sever. Vyhranění stoupenci obou tras buď triumfovali, nebo dávali najevo svou nespokojenost. Lidé, kterých se ani jedna z variant dálnice přímo nedotýká, jsou rozpačití. Bylo velmi zajímavé, že toto rozhodnutí se odehrálo v kontextu s novými znaleckými posudky, které tvrdily přesný opak, oproti dosavadním tvrzením. Tedy že severní varianta bude levnější a ekologicky přijatelnější.
V březnu 2006 bylo schváleno Memorandum Ministerstva dopravy a Pardubického kraje o vzájemné spolupráci při přípravě a realizaci rychlostní silnice R35 v celé délce trasy po území Pardubického kraje a souvisejících investic na silniční síti. Obě strany tak deklarovaly společný zájem na spolupráci, jejímž cílem je významné urychlení přípravy i realizace rychlostní silnice R35 v celé délce trasy po území Pardubického kraje.
Nicméně stavbu se stále nedařilo realizovat ani v říjnu 2005. Vláda tuto variantu považuje za neudržitelnou, a proto přijala celou řadu dílčích opatření. Krajští politici poprvé připustili, že dálnice může vést Svitavskem a nyní začínají couvat. Poprvé připustili, že by mohli souhlasit s jižní variantou dálnice, kterou podporuje vláda, odborníci i ekologové.
„Pokud povede rychlostní silnice R35 jižní variantou, tedy po stávající trase silnice I/35, některé její úseky je možné budovat hned. Je možné udělat obchvat Vysokého Mýta, obchvat Litomyšle, je možné pracovat na úseku ze Starého Města do Mohelnice. Tyto úseky mohou být zprovozněny a okamžitě pomoci dopravě. To jsou věci, které severní varianta nenabízí. Ta má smysl vlastně až tehdy, až bude dokončena celá. Pokud se Pardubický kraj nedohodne na trase silnice R35, která bude realizovatelná rychle, hrozí, že zvítězí jiný projekt,“ míní v tu dobu Radko Martínek.
V březnu 2006 s přijetím textu memoranda o R35 je snad konečně jasno. Krajští radní zastupitelstvu doporučí, aby ustoupili od stavby dálnice v kopcích mezi Litomyšlí a Českou Třebovou a vedli ji po technicky méně náročné trase kolem Litomyšle. Ministerstvo za to zaplatí přivaděče k Žamberku, Ústí nad Orlicí a České Třebové a obchvaty několika měst a vesnic, které by jinak podle ministra Radka Martínka musela financovat krajská pokladna.
Další problém nastává v roce 2007. Politici Pardubického kraje se tak dlouho hádali, kudy povede trasa rychlostní silnice R35 na Moravu, až vládě došla trpělivost. Klíčovou stavbu rychlostní komunikace R35, která se má stát alternativou pro přetíženou dálnici D1, vyškrtla z plánu dopravních staveb připravovaných do roku 2013.
Ti se to snaží napravit a telefonují politikům v Praze, píšou dopisy, jednají mezi sebou. Ale všechno je to nejspíš k ničemu. Vláda totiž dala silnici R35 k ledu proto, že krajští politici nebyli za sedm let schopni schválit v územním plánu její definitivní trasu mezi Zámrskem a Moravskou Třebovou. Od kraje tak chce jediné: schválit územní plán s jasnou trasou čtyřproudé silnice na Moravu.
Ovšem vláda nechce dát peníze na silnici R35, dokud nebude schválena celá její trasa. „Vláda silnici R35 vyškrtla z plánu jen zdánlivě. Stále patří mezi priority politiků. Problém je neschválený územní plán, spory jižní, severní trasa. To je pro nás důležité. Pokud nevíme, kudy povede, nemůžeme to uvést do harmonogramu. Jsme však připraveni plán operativně změnit,“ uvedl tiskový mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka.
V říjnu 2007 krajští politici chystají kapitulaci. Po Novém roce s největší pravděpodobností schválí jižní trasu rychlostní silnice R35 z východních Čech na Moravu. A to i přesto, že se několik let pokoušeli prosadit severní variantu. Ustoupí tlaku vlády. „V únoru se rozhodneme, jestli jižní trasu schválíme, nebo poopravíme,“ doplňuje tehdejší krajský radní zodpovědný za dopravu Ivo Toman.
V únoru 2008 je vše potvrzeno. Silnice R35 z východních Čech na Moravu povede definitivně jihem. Navrženou trasu schválili zastupitelé Pardubického kraje. Pro kraj to znamená, že nyní může začít s přípravami výstavby. A tak - V ZIMĚ 2008 - se nekonečná diskuse nad vedením silnice R35 v úseku Vysoké Mýto - Mohelnice stala minulostí. Zastupitelstvo Pardubického kraje v únoru potvrdilo na základě komplexní studie firmy Sudop svou dřívější volbu JIŽNÍ varianty, která byla zapracována ve schváleném Územním plánu VÚC Pardubického kraje (12/2006). Dlouho prosazovaná SEVERNÍ trasa zůstala v původní verzi návrhu ÚP kraje, stále ale probíhá její hodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. proces EIA). Vzhledem k nesouhlasu řady obcí a měst s navrženými variantami se ještě krátce diskutovaly dvě varianty MEZILEHLÉ trasy, které se měly stát jakýmsi kompromisem.
O měsíc později, poté co bylo sotva definitivně rozhodnuto o jižní variantě budoucí rychlostní komunikace R35, už je „zaděláno“ na novou bouřlivou diskuzi. Tentokrát se jedná o trasu přivaděče pro Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí. Vedení Pardubického kraje totiž podporuje jejich návrh přivaděče k rychlostní silnici R35 a chystá se ho zahrnout do územního plánu kraje. Pokud to udělá, předurčí projektantům silnice vést ji právě tudy.
Co říci závěrem? Z výše uvedeného souhrnu veřejně dostupných informací si můžeme udělat obrázek o tom, že rozhodování krajských politiků v Pardubickém kraji o trase R35 (D35) trvalo od roku 2003 do roku 2008. Když si k tomu přidáme slavné úřadování ministra Víta Bárty z Věcí veřejných, který zastavil přípravu všech akcí, máme jasnou odpověď na otázku: proč naše slavná D35 už dávno není postavená……..