Sdílené služby by měly být upraveny zákonem
Určitě jste všichni zaznamenali protest pražských taxikářů proti firmě Uber. Téma alternativních dopravních přepravců v posledních týdnech ovládlo veřejný prostor. Kde je ale pravda? V kostce se jedná o to, že na trhu taxislužeb panují neférové podmínky, které jsou spjaty s některými poskytovateli sdílených služeb. Osobně jsem fanouškem těchto nových platforem, ale pravda je taková, že by měly mít jasná pravidla, která budou férová a jasná pro všechny.
Každý z nás už to někdy zažil. Buď nestíháte a zrovna nemáte auto, anebo se jednoduše potřebujete někam přepravit, takže využijete taxislužbu. V Česku má asi málokteré podnikání tolik spojených negativních předsudků jako taxi. Nicméně v posledních letech a se vstupem firem založených na sdílené ekonomice se tato situace začala výrazně zlepšovat a výsledkem je spokojený zákazník.
Sdílená ekonomika je trendem poslední doby, která svým bleskovým nástupem jasně předběhla legislativu a není to pouze UBER, Taxify nebo Liftago. Podobně můžeme mluvit o Airbnb a dalších. Se sdílenou ekonomikou bychom neměli bojovat, ale měli bychom nastavit jasná, jednoduchá a přehledná pravidla pro všechny. Musíme říct, co je fér a co už není. Osobně jsem několikrát využil například zmiňovaný UBER. Pravda je ale taková, že i například v Německu musí tento dopravce splňovat tamní zákony.
Sdílená ekonomika je populární, protože je jednoduchá. Člověk si dnes může cokoliv objednat jednoduše a rychle z pohodlí domova. Nicméně například taxislužba je ukázkovým příkladem problémů spojených se sdílenou ekonomikou.
Zatímco řidičem UBERu se můžete stát prakticky ihned, na to, abyste mohli provozovat běžnou taxislužbu, si počkáte. Musíte totiž splnit celou řadu zákonem vyžadovaných povinností (taxametr, vhodné vozidlo, řidič s licencí a způsobilostí atd...). Tvrdím, že pokud někdo podniká za účelem zisku, měl by prostě férově splnit živnostenské podmínky jako všichni ostatní. A to se dnes bohužel neděje.
Je potřeba připravit stejné podmínky pro všechny. Řešením se již v minulém roce zabývali úředníci z Ministerstva dopravy. Než však stihli vypracovat návrh zákona, který by tento problém vyřešil, uplynulo volební období. Teď je ale tento problém opět na stole. Proto už na příští týden svolávám zasedání Dopravního podvýboru, kde se chci osobně setkat s ministerskými úředníky, zástupci taxislužeb a poslanci, kteří se tomuto problému věnují. Tématem bude problematika taxislužeb v kontextu novely zákona číslo 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
Osobně tvrdím, že pokud se má něco dělat, tak se to má dělat pořádně. Nikoliv napůl. Z tohoto důvodu se přiznávám, že se mi nelíbily některé návrhy na rychlou a „jednoduchou“ novelu zákona, která by řešila pouze odpovědnost dispečinků. Myslím si, že můžeme pojmout novelu komplexně a připravit ji v krátké době jako úplnou úpravu. Není to totiž jenom například o certifikovaných aplikacích, které by nahradily současné taxametry. Je třeba otázka, zda mají současní taxikáři nutně splňovat například zkoušky z místopisu. Z mého pohledu je to zbytečné. Dnes totiž prakticky každý taxikář jezdí pomocí mobilních navigací, které využívají satelitní údaje. Takových věcí je ale rozhodně víc. Sledujte proto můj web nebo Facebook, kde Vás budu o všem důležitém informovat.