Unikátní přístup k mobilitě. Pardubická dopravní vize chytře propojuje všechny dopravní módy a nabízí vodíkovou alternativu k elektřině
V posledních letech jsme svědky vzrušujícího vývoje v oblasti mobility. Vždyť například automobilový průmysl projde v následujících deseti letech větší změnou než za posledních padesát let dohromady. Staré technologie tak budou postupně nahrazeny modernějšími, které jsou ekonomicky efektivnější a přívětivější k životnímu prostředí. V Pardubickém kraji si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují. Jako pardubický dopravní „vizionář“ chci tuto příležitost využít ve prospěch obyvatel.
Pardubice jsou jednoznačně městem dopravy. Kromě toho, že se zde narodil Jan Perner a Jan Kašpar, tak i místní dopravní univerzita vychovává budoucí odborníky pro celou republiku. Pardubice jsou důležitou dopravní tepnou, kterou denně projede miliony tun nákladu a statisíce cestujících. Už brzy by ale dopravní význam tohoto krajského města měl být mnohem výraznější a mohl by zastávat zásadní roli ve středoevropském prostoru. K dosažení tohoto cíle Pardubicím pomůže, nejen chytré zapojení vodíkové mobility, ale i propojení silniční, železniční, vodní a letecké dopravy v tzv. Dopravní uzel Pardubice (DUP), který celé Česko díky železničnímu uzlu a veřejnému přístavu zapojí do evropské dopravní sítě.
Ačkoliv je DUP zatím pouze vize, mohl by se brzy stát realitou. Vždyť železniční koridor je v plném provozu, v kraji se navíc blíží jeho masivní modernizace včetně pardubického uzlu. Zahajuje se stavba dálnice D35. Labe má připravené projekty na splavnění. Letiště je na vzestupu a modernizuje se terminál.
Pokud chceme dosáhnout splavnění Labe do Pardubic, musíme modernizovat plavební komory Srnojedy, postavit most ve Valech, vybudovat laterální kanál v Přelouči, který objede stávající jez s technickou památkou a samozřejmě vybudovat nákladní a rekreační přístav Pardubice. V současné době už probíhá stavba silničního mostu mezi Valy a Mělicemi, který by měl být otevřen v roce 2020.
Letecká doprava se velice rychle rozvíjí a Pardubice mají výhodu v podobě velké spádové oblasti. Z Pardubic nelétají jen místní a obyvatelé Královéhradeckého kraje, ale i lidé z Prahy, ze Středočeského, Libereckého, Olomouckého kraje nebo z Kraje Vysočina. V loňském roce odbavilo zhruba 150 tisíc cestujících. Velkou měrou se na tomto výsledku podílí rekonstrukce letištního terminálu.
Už příští rok začíná velká modernizace železničního uzlu Pardubice. Součástí této investiční akce je rekonstrukce velké části kolejiště, stavba nového 5. nástupiště a s ním spojené prodloužení podchodu, rekonstrukce ostatních nástupišť, ale i výstavba lávky na Duklu nebo modernizace nádražní budovy. Samotná přestavba uzlu potrvá zhruba dva a půl roku. Navíc nezapomínejme ani na vysokorychlostní vlaky, které budou mít přímý dopad na Pardubice.
Pardubická dopravní vize ale není pouze a jen o propojení dopravních módů, ale i o vývoji technologií. Jsem si jistý, že bychom neměli vsázet pouze a jen na elektromobilitu. Jako kraj musíme mít pestrý energetický balíček, který bude bezpečný a zároveň šetrný k životnímu prostředí. V tomto ohledu představuje ohromnou příležitost vodík.
Na rozdíl od současných fosilních energií, je prakticky nevyčerpatelný. Volný vodík se sice na zemi prakticky nevyskytuje, nicméně umíme ho „vyrobit“ různými způsoby, nejčastěji se vyrábí ze zemního plynu, ropy nebo uhlí. Spousta lidí mu proto říká „hnědý vodík“. Tento zdroj osobně nepovažuji za vhodný, protože není šetrný k životnímu prostředí. Jsou zde ale další alternativy v podobě „žlutého“ a „zeleného“ vodíku.
Zelený vodík je ten, který pochází z energie obnovitelných zdrojů. Nejčastěji mluvíme o vodíku získaném pomocí elektrolýzy vody. Pokud máme nadbytek elektřiny, pro kterou nemáme využití, můžeme z ní vyrobit právě například vodík, který lze na rozdíl od elektřiny skladovat a použít později. Další možností je například biomasa, která funguje na principu přírodního rozkladu organických látek pomocí bakterií.
Kromě zmiňovaného „žlutého a zeleného“ vodíku existuje i „šedý“. Zjednodušeně se jedná o vedlejší produkt chemického průmyslu, pro který v současnosti není upotřebení. Věděli jste, že například ústecká Spolchemie disponuje každý den čtyřmi tunami volného vodíku, který by vozům s palivovými články umožnil najet přes 400 tisíc kilometrů denně? Efektivní vodíkové řešení se dá využít nejen pro městskou hromadnou dopravu, ale také pro osobní a dokonce i pro železniční.