Vláda jede „na půl plynu” a hledá alibistické výmluvy
Fialova vláda v minulém týdnu schválila novelu liniového zákona. Zatímco v předchozích letech jsme byli zvyklí na významné změny urychlující tempo dopravní výstavby, letos nás nic podobného nečeká. Ministr Kupka totiž představil novelu zákona bez jakýchkoliv ambicí a z mého pohledu se rozhodl pouze pro minimalistickou transpozici evropské směrnice.
Evropská komise vydala tuto směrnici s cílem urychlit výstavbu klíčových dopravních staveb a omezit komplikace pro jejich plánování. Zjednodušeně tak nařizuje státům, aby přijaly pravidla pro co nejrychlejší výstavbu dopravních projektů financovaných z evropských peněz. Zpravidla se jedná o dálnice, železnice nebo vodní cesty. Z mého pohledu se jedná o vítaný krok, který nastaví pravidla napříč celou EU a usnadní výstavbu klíčových staveb.
Ve světle tohoto záměru musím ale konstatovat své zklamání z přístupu české vlády. Vláda totiž schválila totiž minimalistickou verzi novely zákona, ve které alibisticky říká, že nemá vhodný orgán pro kontrolu a vymlouvá se, že je náš právní řád složitý. Navíc v důvodové zprávě dodává, že se současně novelizuje stavební zákon, takže vlastně „nevíme, jak bychom to celé zařídili“.
K této směrnici je potřeba zdůraznit, že se nejedná o žádnou novinku, která by z čista jasna spadla z nebe. Nikoliv. Fialova pětikoalice vládne Česku již téměř rok a půl a o této povinnosti tak ví dostatečně dlouho. Vůbec proto nerozumím tomu, proč Ministerstvo dopravy novelu lépe nepřipravilo. Nelze ji tak proto zhodnotit jinak než jako promarněnou příležitost.
Paradoxní na tom všem je to, že vláda mohla již dávno využít námi navrhovaného řešení. Stačilo k tomu to, aby nedemontovala NSZ, který již nyní mohl nabíhat. Kdyby tak neučinila, mohla do něj jednoduše zapracovat prioritizaci TEN-T staveb a bylo by hotovo.
Taktéž mohla využít hotový a odsouhlasený seznam strategických staveb státu. Ten je obsažen a vyjmenován v aktuálním znění liniového zákona. Takovéto řešení by bylo nejen rychlejší, ale zároveň by se dalo jednoduše aplikovat například formou paragrafu, který by uvedeným stavbám dal třeba vyšší prioritu nebo kratší lhůty ve správních řízeních.
Jestliže vládní koalice pracuje s termínem Dopravního energetického stavebního úřadu, pak tento minimalistický a alibistický přístup nechápu už vůbec. Buď měla s touto novelou liniového zákon počkat na dokončení NSU, nebo tento institut zapracovat a připravit formou přechodných ustanovení. Zkrátka se naplno ukazuje, že Fialova vláda jede na půl plynu a místo vhodných řešení hledá alibistické výmluvy.