Zvyšování dopravní bezpečnosti. Klišé, nebo s tím můžeme opravdu něco udělat?
Přiznám se, že mě skutečně štve, že lidé prakticky každý den umírají na našich silnicích. Často se tak děje zbytečně a kvůli hloupým lidským chybám. Dopravní nehody se dějí všude na světě, Česko ale podle statistik jednoznačně patří mezi státy s vyšší mírou nehodovosti. Sakra, jsme moderní a úspěšný stát, tak proč to nezměníme? Proč neuděláme systémové změny, které povedou k vyšší bezpečnosti na silnicích?
Jsem přesvědčený, že tento problém má mnohem hlubší kořeny, než by se na první pohled mohlo zdát. Současná zoufalá situace podle mě pramení už na školách, které by se měly výrazněji věnovat dopravní výchově a mladé lidi učit silničním pravidlům již od útlého věku.
Hlavní „kámen úrazu“ ale leží jinde. Je to zastaralý způsob výuky, současný systém autoškol, (ne)vzdělávání zkušebních komisařů a vlastně i systém závěrečných zkoušek. Věděli jste, že současný zákon o autoškolství je starý přes 20 let?
Schválně, pamatujete si, jak vypadala doprava v roce 1999? Ten rozdíl je přeci obrovský, když porovnáme současné a tehdejší nároky na provoz. Bohužel za dvacet let nikdo z politiků nenašel odvahu otevřít tohle téma a tak trochu se tomu ani nedivím. Pokud chceme totiž aktuální stav změnit, musíme udělat opravdu systematické změny v autoškolství a ve výchově začínajících řidičů.
V půli listopadu jsem jako předseda sněmovního podvýboru pro dopravu zorganizoval výjezdní zasedání do Českých Budějovic, kde jsme mluvili o potřebě systémových změn s kolegy z BESIPu a ten stejný týden jsme měli jednání pracovní skupiny k autoškolství. Ano, je to ta skupina, jejíž vznik jsem inicioval letos na jaře.
Kromě nás politiků jsou v ní zastoupeni představitelé autoškol, zástupci zkušebních komisařů, dopravní experti a kolegové z ministerstva dopravy. Jsou v ní všichni, kteří mají k tématu co říct a rád bych Vás informoval o současném vývoji situace.
Ministerstvo dopravy v tuto dobu zvažuje dva možné postupy, které mají změnit české autoškolství. Jednak zda se vydat rovnou cestou komplexní změny v autoškolství, anebo zda nejdříve prosadit drobné úpravy, které pomohou okamžitě této oblasti a na kterých panuje všeobecná shoda. Cítím, že u kolegů vítězí spíše druhá varianta, protože její realizace má výrazně vyšší pravděpodobnost na prosazení.
Osobně si ale myslím, že bychom měli být ambicióznější a měli bychom se zaměřit na kompletní změnu systému. Problémů je zde skutečně mnoho. Současný systém nemotivuje autoškoly k co nejkvalitnější výuce a zároveň umožňuje velké rozdíly například v náročnosti mezi jednotlivými zkušebními komisaři.
Problém ale vidím například i v tom, že uchazeči o řidičský průkaz téměř vůbec nevykonávají zkoušku částečně na dálnicích nebo rychlostních komunikacích. Jejich první zkušenost pak často bývá až v ostrém provozu. Například v Německu je to jinak. Zkoušky z jízdy se konají na tzv. výjezdových místech, které umožní jízdu ve městě a také například po dálnici. Tato místa jsou pečlivě vybrána a schválena státním úřadem tak, aby byla v celé oblasti srovnatelná a byla tak možnost objektivního vykonání zkoušky kdekoliv.
